 Pověst je 
epický útvar lidové slovesnosti. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky 
ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti většinou značně 
dokreslen. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou. 
Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači 
byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od pohádek. Pohádky byly 
vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy lidé pracovali na polích pod dozorem 
drábů, a tak si začali vymýšlet "pohádky", které vždy končily šťastně a dodávaly 
lidem naději, že vše dopadne dobře.
Pověst je 
epický útvar lidové slovesnosti. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky 
ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti většinou značně 
dokreslen. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou. 
Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači 
byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od pohádek. Pohádky byly 
vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy lidé pracovali na polích pod dozorem 
drábů, a tak si začali vymýšlet "pohádky", které vždy končily šťastně a dodávaly 
lidem naději, že vše dopadne dobře.
 Z pověstí z 
Krouny a okolí, které se uchovaly do dnešní doby, můžeme vytušit ráz dávné 
krajiny - rozsáhlé hluboké lesy, těžko přístupný kopcovitý terén, bažiny, tůně. 
Dozvídáme se o původu staveb, o lidech se zvláštními schopnostmi, o volně 
pobíhající divoké zvěři …
Z pověstí z 
Krouny a okolí, které se uchovaly do dnešní doby, můžeme vytušit ráz dávné 
krajiny - rozsáhlé hluboké lesy, těžko přístupný kopcovitý terén, bažiny, tůně. 
Dozvídáme se o původu staveb, o lidech se zvláštními schopnostmi, o volně 
pobíhající divoké zvěři …

Moravcová Hana, kronikářka obce

 
 
 

