VÁNOCE
 
| Když slyším slovo Vánoce | 
| vidím mou vesničku v postýlce polí | 
| peřinou sněhu po uši zavátou, | 
| brýle dvou rybníků mrazem zasklené | 
| pod nebem večerním osetým | 
| zrníčky drobounkých hvězd | 
| a vůní jablíček Kalvinek | 
| právě přinesených z komory | 
| mou maminkou na ošatce | 
| na čerstvě vydrhnutý stůl, | 
| rozkrojený do zlatova | 
| právě upečený chléb, | 
| vedle slánka vydlabaná ze dřeva | 
| v ní kupka soli bílá | 
| jako čerstvý napadaný sníh | 
| Slyším odstáté koně | 
| dupat po maštali vonící | 
| založeným senem z horských luk | 
| ozpívaných nebem se skřivany | 
| Noc hlubokou a bezednou | 
| jako biblická studna, a ticho | 
| nad střechami dýchat v mrazu | 
| s modrou vlajkou dýmu za komíny | 
| a svých předků srdce slyším tlouci | 
| když do rodného klínu návsi | 
| padá z hloubky nebe modrá hvězda | 
| a hřmění jako z velké války, | 
| to v kostele u nás scházejí se | 
| na půlnoční a lesy hrají na varhany | 
	
 
	
 
	
 
Pražan Josef, 
Krouna
 

 
 
 

