Oldřiš - V tichém místě s romantickým výhledem do daleké krajiny stojí prostý žulový pomník. Oči těkají z drobného kvítku fialového barvínku mezi kameny ke kovové desce s nápisem a znovu dál k nejbližším domům Odřiše, k protáhlému krounskému údolí, ke tmavým lesům na Františkách. Odtud se náš pohled stáčí k Rychnovu, objevuje se kousek Otradova, Hesiny a při návratu zpět docela blízko slyšíme rytmus vlaku projíždějícího Pokřikovem. Mohutný strom za pomníkem nám zakryl výhled, nutí nás, abychom si přečetli, co je napsáno na desce připevněné na hrubém žulovém podkladu.

„Zde v troskách letounu Ba 33-2 zahynul 6. IX. 1929 v 15.37 hod. kapitán polní pilot letec Alfréd Soukup – letecký pluk 1 – nedokončiv vítězně započatý závod státy Malé dohody a Polskem.“

Jen několik slov – co všechno však vyjadřují. Je tam uvedeno jméno jednoho z našich nejlepších vojenských letců v období počátku československé armády. Cítíme i kus historie naší země při zapojení do aliance Malé dohody. Poznáváme příslušnost vojáka ke svému pluku i typ jeho milovaného letadla. Bohužel je tam i poznámka, že zahynul, a to právě nedaleko tohoto místa.

Alfréd Soukup se narodil 20. října 1899 v Lužci nad Vltavou (okres Mělník). Studoval na reálném gymnáziu v Klatovech. V období let 1915-1918 absolvoval tři a půl ročníku kadetní školy v Praze. Činnou službu v československé armádě konal od konce října 1918 u námořní polní roty v Praze.

Pilotní výcvik prodělal ve vojenském leteckém učilišti v Prostějově a v Chebu. Navštěvoval pilotní školu a pokračovací školu jednosedadlovou, a to s tím nejlepším hodnocením, jakého absolvent mohl dosáhnout. Nalétal desítky hodin na různých typech letadel. Byl hodnocen jako klidný, někdy až příliš odvážný, při startu a přistání jistý.

V Praze navštěvoval kurz nočního létání. Po krátké službě na Slovensku se dostal na konci r. 1928 k vojenské letce do Prahy. V dubnu 1929 byl povýšen, získal hodnost kapitána. Při výčtu jeho zvláštních znalostí nadřízení konstatovali, že dokonale hovoří i píše německy, domluví se ve francouzštině, jezdí na koni, vyniká i v šermování, je dobrým plavcem a má jedinečné pozorovací schopnosti.

Alfréd Soukup byl vynikajícím a ctižádostivým letcem. Jeho představení se mohli spolehnout, že v každém zápolení bude stoprocentně plnit zadané úkoly třeba i v nebezpečných situacích. Z toho důvodu se stal v roce 1929 naším soutěžním pilotem ve III. ročníku leteckého závodu zeměmi Malé dohody a Polskem (Malá dohoda bylo obranné uskupení tří států – Československa, Jugoslávie a Rumunska – které se v roce 1920 zavázaly ke vzájemné spolupráci a upevňování mezinárodních pozic).

Pořadatelem závodu v roce 1929 se stal královský Aeroklub rumunský. Účast byla vyhrazena maximálně šesti letadlům každého státu Malé dohody a Polska. Bylo přihlášeno 24 strojů. Soutěžilo se na trase Bukurešť – Jassy – Lvov – Varšava – Krakov – Praha – Brno – Záhřeb – Bělehrad – Bukurešť. Dálkový okruh byl rozdělen do dvou dnů. První den měl pět etap s přenocováním v Praze, druhý den následovaly další čtyři etapy.

Dne 6. září 1929 časně ráno bylo připraveno 24 letadel na letišti v Bukurešti k překonání pětietapového závodu. Alfréd Soukup byl v prvních dvou etapách nejlepší, také ve čtvrté etapě se stal vítězem. Na celém závodu se však velice nepříznivě projevilo špatné počasí.

Kpt. Malkovský, který byl také členem československého družstva v této soutěži, a který pro nepřízeň počasí předčasně ukončil závod, popisuje průběh svého letu takto:

„Z Krakova byl let normální… Bouři jsem potkal nad Těšínem a odtud jsem prolétával jednu bouřku za druhou… Ač jsem byl pevně uvázán, seděl jsem na sedadle opravdu jen chvilkami, jak příšerně se letadlo zmítalo. Motor pracující na plné obrátky se každou chvíli zahltil. Až k Olomouci jsem myslel, že neprolétnu. Jedna bouřka se táhla od severu, druhá od jihu. Konečně jsem se dostal nad Prostějov a nabral jsem to přímou čarou na Prahu. Před Svitavami je vysoký les. Mraky seděly na něm úplně dole, až bylo z toho úzko. Mezi nimi a hořejší vrstvou konečně spatřil jsem mezeru asi 100 metrů a tou jsem tedy proletěl, dostav se za Svitavy a dál podél silnice na Poličku. Za Poličkou mne přepadl strašný déšť. Vracet se, to už nešlo, napravo i nalevo mezi Poličkou a Borovou lesy. Hledal jsem tedy pole, kde bych si sedl. Byla již tma, neurčil jsem směr větru, a proto jsem nasadil na přistání směr na Poličku… Při přistávání se ulomil podvozek, motor se zaryl do země, ale v tom ještě celý letoun odskočil, obrátil se ve vzduchu a dopadl na záda. Asi čtvrt hodiny jsem zůstal v bezvědomí.“ … Lidé se o statečného letce postarali.

Tak, jak průlet v 5. etapě popisoval kpt. Malkovský, prožíval ho pravděpodobně stejně i kpt. Soukup.

Ten se dostal se svým letadlem 6. září 1929 po 15. hodině do větrné smršti u obce Oldřiš u Krouny. Podle úředně zapsané výpovědi svědků, kteří byli vyslechnuti komisí ustavenou posádkovým velitelstvím ve Vysokém Mýtě, je zřejmé, že „se letadlo zřítilo z výšky asi 500-600 m k zemi, rozbilo se, a když uvedení svědci přispěchali na místo neštěstí, nalezli v troskách letounu mrtvolu kpt. Soukupa. Lékař MUDr. Eckstein z Krouny konstatoval hned na místě, že pilot je mrtev…“

V roce 1930 byl poblíž místa tohoto neštěstí odhalen pomník na upomínku tragické smrti odvážného, nadějného, mladého hrdiny - pilota kapitána Alfréda Soukupa.

Použitá literatura: Marcela Nekvindová, Poslední let kapitána Soukupa (Oldřiš 1929)

Hana Moravcová, kronikářka obce Krouna