Pověst je
epický útvar lidové slovesnosti. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky
ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti většinou značně
dokreslen. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou.
Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači
byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od pohádek. Pohádky byly
vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy lidé pracovali na polích pod dozorem
drábů, a tak si začali vymýšlet "pohádky", které vždy končily šťastně a dodávaly
lidem naději, že vše dopadne dobře.
Z pověstí z
Krouny a okolí, které se uchovaly do dnešní doby, můžeme vytušit ráz dávné
krajiny - rozsáhlé hluboké lesy, těžko přístupný kopcovitý terén, bažiny, tůně.
Dozvídáme se o původu staveb, o lidech se zvláštními schopnostmi, o volně
pobíhající divoké zvěři …
Moravcová Hana, kronikářka obce