V dobách, kdy ještě čachnovský les sahal až ke Krouně a k Otradovu a ještě dál, často tu znívaly lesní rohy lovců, chrochtání černé zvěře v bažinách a supání střelou zasažených štětináčů.

Jednou lovil tu pán hradu rychmburského, zbloudil v lesních houštinách a tmavá noc zabránila jeho družině, aby ho hledala. Na kopečku pod starým bukem upravil si vzácný lovec lůžko z mechu a usnul po dlouhém bloudění. Ale sny podivné zmítaly jeho duší. Jen jeden však utkvěl v jeho paměti. Na koni bílém jasně ozářený jezdec s kopím v ruce vyjíždí a drak hrozný sápe se na něho.

Toť archanděl jest sám Michael a obluda jeho kopím zasažena, padá mrtva. Pak k lovci samému se sklání vítěz, ukazuje směr k Rychmburku a dí jemu měkce: „Tím směrem dej se, synu můj, abys zpět se dostal k milým svým!“

Na to se hradní pán probudil. Vzal lovecký svůj tesák, poznamenal stromy ve svém okolí a vyšel hledat cestu z lesa ven, jak ukázal mu archanděl Michael. A již vstříc mu zněly lesní rohy jeho družiny. I rozhodl se hradní pán, že tam, kde mezi buky trávil letní noc, nechá postavit kapličku. A to byl ten první kostelík pozdější krounské osady.

A trval kostelík ten dřevěný až do dob, kdy na Rychmburku vládl šlechetný hrabě Filip Kinský, který zbořit dal ten kostel dřevěný a nový z kamene dal postavit. A nad velkým oltářem tu zavěsit dal obraz Michaela, archanděla, který draka kopím poráží.

(Z Pamětní knihy obce Krouny. Zapsal kronikář František Nepauer, řídící učitel v Krouně, roku 1909, podle knihy Antonína Hlineckého „Z dob šerých, dávných“)

Moravcová Hana, kronikářka obce