Když slyším slovo Vánoce

vidím mou vesničku v postýlce polí

peřinou sněhu po uši zavátou,

brýle dvou rybníků mrazem zasklené

pod nebem večerním osetým

zrníčky drobounkých hvězd

a vůní jablíček Kalvinek

právě přinesených z komory

mou maminkou na ošatce

na čerstvě vydrhnutý stůl,

rozkrojený do zlatova

právě upečený chléb,

vedle slánka vydlabaná ze dřeva

v ní kupka soli bílá

jako čerstvý napadaný sníh

Slyším odstáté koně

dupat po maštali vonící

založeným senem z horských luk

ozpívaných nebem se skřivany

Noc hlubokou a bezednou

jako biblická studna, a ticho

nad střechami dýchat v mrazu

s modrou vlajkou dýmu za komíny

a svých předků srdce slyším tlouci

když do rodného klínu návsi

padá z hloubky nebe modrá hvězda

a hřmění jako z velké války,

to v kostele u nás scházejí se

na půlnoční a lesy hrají na varhany